Proč osamělost a proč vznikla skupina Lavička pro osamělé?

Víte, co je skvělé na výzkumu? Že každá odpověď, která se objeví, přináší další a další otázky. Když jsem v roce 2022 psala svoji bakalářku, kde jsem hledala, jaké charakteristiky ovlivňují to, že se někdo ochotněji obrátí o pomoc či podporu na umělou inteligenci (chatboty) nežli na člověka, zjistila jsem, mimo jiné, že 45 % lidí uvedlo jako aktuální nebo jeden z aktuálních problémů osamělost. Tito lidé byli zároveň ochotnější využít chatbota než ti, kteří osamělost neuvedli. Do jisté míry byla čísla ovlivněna dobou covidu, kdy jsem část dat sbírala, ale i tak mě to poměrně vysoké číslo velmi zaujalo. Dalším zajímavým faktem bylo, že ti, kteří by ochotněji využili chatbota také častěji již dříve využili nějakou jinou formu odborné pomoci, jako třeba krizové linky, poradenství, terapii nebo léky. To mě pak vedlo k úvaze, že silným faktorem je právě  osamělost, což následně potvrdila i data. Osamělost není samota. Samotu často vítáme, volíme si ji, osamělost je nechtěná, je to pocit, že nás nikdo opravdu nezná, že se nemůžeme opřít o své okolí, o své blízké, případně, že blízcí jsou nějakým způsobem nedostupní anebo nikdo takový prostě není. 

A tak se mi v hlavě objevila spousta dalších otázek. Co to vlastně osamělost je, jak vypadá? Jak vzniká? Jak ovlivňuje naše životy? S čím vším osamělost souvisí? Jak by vypadala cesta, které vede z osamělosti k hlubším a smysluplným vztahům?

Sama jsem si prožila osamělost v několika různých podobách, kvalitách i hloubkách. Mám pocit, že osamělost je svým způsobem jistá podoba ztráty, ztráty propojení; se sebou, s druhými, svými hodnotami, přírodou, ale i třeba se ztrátou propojení s konkrétní představou určité budoucnosti, která nepřijde.

Věděla jsem, že osamělost je něco, čemu chci věnovat svůj čas, čemu chci více porozumět a pokusit se zjistit, jak se dá s osamělostí pracovat, jak toto odpojení změnit v propojení, protože to je to, proč jsme tady, propojení se sebou, s druhými i s prostředím, kde žijeme. A to nejen z důvodu, abych napsala diplomku, ale že v tom cítím mnohem víc. 
Existuje toho hodně, co nás od druhých vzdaluje a odděluje. Chci hledat cesty, které přibližují a propojují. 

V prvotních úvahách mě napadlo vytvořit skupinu na facebooku, která se nakonec jmenuje Lavička pro osamělé. Moje vize byla a je taková, že by Lavička mohla být místem setkávání, místem, kde se můžou bez obav sdílet příběhy, nápady i úvahy, kde je možné se ptát a hledat podobnou zkušenost nebo jen pobýt, odpočinout si, posadit se a vidět odsud věci možná trochu jinak, z jiného úhlu. Místem, kde budou zajímavé informace, nápady a podněty. Pořád doufám, že takovým místem jednou bude.

Budu se snažit přispívat zajímavým obsahem a doufám, že časem, až zesílí důvěra a možná jakýsi duch sounáležitosti, že bude Lavička pro osamělé místem, které rozhodně nebude osamělé.

Pro začátek :)

Připojte se: Lavička pro osamělé
Ptejte se: LenkaMachackova.kontakt@gmail.com