Něco málo o mně

Na knížkách trochu ujíždím. Jen trochu, vážně. Mám ráda (super)hrdiny pro jejich zranitelnost a nedokonalost. Dokážu hodně dlouho koukat na poskakující ptáky; čmeláky, jak cpou svoje zadky do náprstníku, nebo na to, jak o sebe pečuje včela nebo jak moje kočky cvičí jógu.
Les, louky, hory, kopce, řeky, potoky i rybníky jsou pro mě jako tlačítko "restartuj a vrať do továrního nastavení".
Fascinuje mě lidský mozek, hvězdné nebe, čas a kvantová mechanika (prý jí nerozumí nikdo, ale je fascinující).

Jsme příběhem

K psychologii jsem se dostala díky literatuře a dodnes si myslím, že život je hlavně o příbězích a v příbězích; vyžívám se v různých připodobněních a metaforách. Za každým z nás stojí příběh, který nám v odstupu umožňuje nahlédnout do toho, kým jsme a proč. A jako autoři svých příběhů máme možnost dát jim takovou podobu, která nám bude dávat smysl. I když je to někdy neskutečná páračka...

Každý hrdina příběhu má něco, co může posluchač, divák nebo čtenář obdivovat, něco, co jej pro druhé činí hrdinou, i když to sám nemusí tak cítit. Stejně tak má každý hrdina něco, co nám ukazuje jeho zranitelnost. Překvapivě, to dost často bývá stejná věc :).

Příběhy by měly být vyprávěny a kdykoli je vyprávěn příběh je potřeba naslouchat, vnímat a snažit se pochopit, a to je něco, o co se vždy maximálně snažím.

Jako autoři svého příběhu máme tu výhodu, že než náš příběh jednoho dne skončí (který den to asi bude?), máme možnost ovlivnit každé následující slovo, větu, kapitolu... Máme však i nevýhodu, protože nemůžeme přepsat to, co už bylo napsáno. Můžeme ale změnit to, jak budeme příběh číst a co si z něj odneseme do dalších kapitol. 

Pokud se Váš příběh píše tak nějak sám, je možné zastavit, podívat se na to, co už je napsáno, pevně uchopit pero a vědomě vykreslovat písmenko po písmenku. Na nečekaný zvrat není v příběhu nikdy pozdě.

Často mám pocit, že terapie je o hledání odpovědí na otázky, které si klademe, ale hlavně na ty, které jsme si zatím, z mnoha různých důvodů, nepoložili. Tyto odpovědi nám pak mohou pomoci v psaní příběhu, který bude stát za to.

Vzdělání a praxe

Zajímám se o existenciální témata, kterými jsou smrt, svoboda (odpovědnost) a smysl života a pro mě hlavně osamělost. Tedy vlastně o život a vše, co s ním souvisí. Mám za sebou výcvik v telefonické a chatové krizové intervenci (150 h.), několik let praxe na lince důvěry a pětiletý sebezkušenostní hlubinně-dynamický psychoterapeutický výcvik SUR ukončený v roce 2020 (542 h.). Studuji jednooborovou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. V bakalářské práci jsem se věnovala možnostem využití umělé inteligence v oblasti péče o duševní zdraví a nyní navazuji diplomovou prací, která se zabývá tématem osamělosti a jak s ní pracovat.
Neustále se vzdělávám i mimo školu, chodím na kurzy, výcviky a hodně čtu (překvapivě je hodně moudrosti právě v beletrii), čerpám supervizi. Od jara roku 2021 pracuji v Poradně Vigvam s lidmi, kterým zemřel někdo blízký a s klienty v soukromé praxi. Celkem mám za sebou více jak 4500 h. přímé práce s klienty. 

Z dalších kurzů:

• Dvouletým výcvik v Existenciální Hagioterapii ukončen v roce 2023
• Vina a pocity viny, jak s nimi pracovat (16 h.)
• Děti a ztráta (16 h.)
• Psychiatrické minimum (20 h.)
• Zvládání emocí vnitřně a v interakcích (16 h.)
• Problematika sebepoškozování (8 h.)